Příručka ke hře — Volba římského krále

Tato příručka učí hru na příkladu, uvádí do historické scény a vysvětluje historii za každou kartou. Odpovídá Pravidlům v0.27.4 a prototypovým hodnotám v0.5.1 (úpravy karet z 27. října: jasnější texty, lepší načasování a několik drobných posílení, mezi nimi přepracovaná Bitva u Mühldorfu; nové načasování Kresčaku: bitva ukončí kolo, ve kterém se odkryje; a jednotné „zrušit kontrou“ pro každý zrušený čin či událost).

Část 1 odehraje jedno celé kolo mezi oběma rody, tah po tahu, a pak připraví druhé kolo, abys viděl, co dává držení bojišť. Část 2 vypráví skutečný příběh za hrou, od Mühldorfu po Kresčak. Část 3 obsahuje krátkou historickou poznámku ke každé kartě a vyjasnění pravidel tam, kde karta u stolu vyvolává otázky. Pravidla mají vždy přednost před touto příručkou.

Část 1 — Příklad hry

Příprava a úvodní ruce

Obě pokladnice začínají na 0, Jan Lucemburský je ve wittelsbašském balíčku na poli Ludvík 1 a v 1. kole hrají první Wittelsbachové. 1. kolo patří do raného období: každá strana si lízne 5 karet a má 4 zahrání. Nikdo zatím nedrží žádné bojiště, takže nejsou žádné bonusy.

V řadě trhu leží pět karet: Castruccio Castracani, Petr z Rožmberka, Říšská města, Bolek II. Svídnický a papež Jan XXII. Každá karta stojí 4 nebo víc, takže po prvním zahrání si nikdo nic koupit nemůže.

1. kolo, zahrání po zahrání

Strany se střídají, Wittelsbachové začínají. Každé zahrání začíná stejně: měna z karty jde do pokladnice a pak hráč zvolí čísla, nebo čin. Po každém zahrání si hráč smí koupit jednu kartu z trhu.

Zahrání 1 — Wittelsbachové: Řád německých rytířů. Wittelsbachové získají 2 říšské a 1 východní. Řád nemá čin, takže se hraje na čísla: všechna 3 vojska jdou do Dolního Bavorska. Dolní Bavorsko je bojiště s bonusem k zahrání, takže jeho držení na konci kola dá v příštím kole jedno zahrání navíc. Pokladnice: 2 říšské, 1 východní; na nákup to nestačí.

Zahrání 2 — Lucemburkové: Karel IV. Lucemburkové získají 2 libovolné měny a vezmou si 2 církevní. Karel použije svůj čin Rex Romanorum: umístí po 1 vlivu do Čech, Saska a Braniborska a každé další politické zahrání čísel Lucemburků v tomto kole získá +1. To je o bod méně než jeho 4 politické jako čísla, ale jediné pozdější politické zahrání čísel rozdíl vyrovná.

Zahrání 3 — Wittelsbachové: Markéta Holandská. Wittelsbachové získají 2 západní a 1 říšskou a použijí její čin Přízeň: příští nákup v tomto kole stojí o 2 méně. Wittelsbachové hned nakoupí: Říšská města stojí 4 říšské, minus 2 = 2 říšské, a v pokladnici zbude 1 říšská. Karta jde dospod dobíracího balíčku, takže přijde dřív, než se znovu míchá.

Řada se doplní z balíčku trhu a odkryje se Bitva u Sluys, bitevní událost. Nizozemí nikdo nedrží, takže se nic nestane; událost je spotřebována a řada se doplní znovu, tentokrát Flanderskými městy.

Zahrání 4 — Lucemburkové: Balduin Lucemburský. Lucemburkové získají 2 církevní a 1 říšskou. Čísla by dala 3 politické plus 1 z Rex Romanorum, tedy 4 vlivu kamkoli. Čin Porýnská diplomacie dá 5 vlivu mezi duchovní kurfiřty a Lucemburkové mu dají přednost: 4 do Mohuče, 1 do Trevíru. Bonus Rex se nepočítá, protože čin není zahrání čísel. Balduin je církevní karta, takže Marsilius z Padovy by mohl tento čin svou kontrou zrušit, ale Marsilius je zatím ve wittelsbašském dobíracím balíčku.

Mohuč má hodnotu stability 4 a Lucemburkové tam teď vedou o 4 (4 : 0). Dokud tento náskok trvá, musí Wittelsbachové platit 2 politické za každý vliv, který v Mohuči za čísla umístí nebo odstraní; jakmile náskok klesne pod 4, platí opět normální cena (Pravidla v0.16.0).

Zahrání 5 — Wittelsbachové: Jan Lucemburský. Jan nic nevynáší a jeho použití stojí 3 měny libovolného druhu; Wittelsbachové zaplatí 2 západní a 1 říšskou. Jeho čin Královský dobrodruh umístí 6 vojska v Lombardii, bojišti s bonusem k dobírání. Protože ho použili Wittelsbachové, posune se ukazatel jeho věrnosti o 1 pole od Ludvíka: z Ludvíka 1 na Neutrální.

Zahrání 6 — Lucemburkové: Raimondino Lupi. Lucemburkové získají 1 říšskou a použijí čin Rytíř od San Felice: 5 vojska v Lombardii. Na bojištích platí vytlačování, takže každý lucemburský bod zruší jeden wittelsbašský. Wittelsbašských 6 klesne na 1 a Lucemburkům tam nezůstane nic.

Zahrání 7 — Wittelsbachové: Vilém Ockham. Wittelsbachové získají 1 církevní a 1 západní. Jeho 2 politické by kvůli dvojnásobné ceně koupily v Mohuči jen 1 vliv, takže odpoví raději Karlovi: po 1 vlivu do Saska a Braniborska, v obou remíza.

Zahrání 8 — Lucemburkové: Eliška Přemyslovna. Lucemburkové získají 2 východní. Tentokrát hrají čísla: 2 politické plus 1 z Rex Romanorum = 3 vlivu, umístěné jako 2 do Kolína nad Rýnem a 1 další do Trevíru. Pokladnice: 4 církevní, 2 říšské, 2 východní. Petr z Rožmberka stojí 4 východní; ani směnou 3 církevních za 1 východní Lucemburkům jedna nezbude.

Obě strany vyčerpaly svá 4 zahrání. Wittelsbachům zůstal v ruce Ludvík IV. Bavor, Lucemburkům Blanka z Valois.

Konec 1. kola

Wittelsbachové promění svá dvě bojiště ve vliv a remízu, ale lucemburská investice do církve přesto vyhraje kolo 3 hlasy ku 1.

1. Zásobovací linie. Wittelsbachové drží Dolní Bavorsko, takže přidají 2 vlivu do Falce (nyní 2). Drží i Lombardii se svým posledním vojskem, takže přidají 2 vlivu do Mohuče nebo Trevíru podle své volby. Mohuč (Lucemburkové 4) by byla stejně ztracená, ale 2 v Trevíru vyrovnají lucemburské 2. Zásobování stability nedbá, takže by lucemburský náskok v Mohuči cenu stejně nezdvojnásobil.
2. Země. Mohuč získají Lucemburkové (4 : 0), Kolín nad Rýnem Lucemburkové (2 : 0), Falc Wittelsbachové (2 : 0). V Trevíru je remíza 2 : 2, takže žádný hlas. Čechy získají Lucemburkové (1 : 0). Sasko a Braniborsko jsou v remíze 1 : 1, takže žádné hlasy. Každý hlas jde do prázdného pole, takže se zatím žádný soupeřův hlas neodstraňuje; od teď strana, která vyhraje pole držené soupeřem, odstraní jeden jeho hlas místo přidání svého (čistá bilance). Lucemburkové vedou v Mohuči o 4, tedy o svou hodnotu stability, takže si tam ponechají 1 vliv jako opěrný bod; všechno ostatní se odstraní. Náskok Wittelsbachů 2 ve Falci je pod její hodnotou stability 5, takže opěrný bod nemají.
3. Bojiště. Wittelsbachové drží Dolní Bavorsko (+1 zahrání v příštím kole) a Lombardii (+1 líznutá karta). Pak každá strana všude ztratí 1 vojsko: Dolní Bavorsko klesne na 2 a Lombardie na 0. Kontrola se zjišťovala před úbytkem, takže bonus Lombardie platí i pro 2. kolo, ale pak ji nikdo nedrží, pokud tam někdo nepošle posily.
4. Janova věrnost. Každá strana by teď mohla zaplatit 3 měny a posunout jeho ukazatel o 1 pole (Wittelsbachové, kteří v tomto kole hráli první, by se rozhodovali první), ale obě si peníze nechají.
5. Trh. Nejstarší karta v řadě, Castruccio Castracani, odchází ze hry. Řada se doplní jednou kartou, bez události (kdyby se teď odkryla Bitva u Kresčaku, hra by po jediném kole okamžitě skončila).
6. Ruka a herní oblast. Wittelsbachové si ponechají Ludvíka IV. a Lucemburkové Blanku; ostatní nezahrané karty a herní oblasti jdou do odhazovacích balíčků. Nemíchá se: každá strana zamíchá svůj odhazovací balíček teprve tehdy, když jí dojde dobírací.
7. Posuň ukazatel kola na 2. kolo.

Příprava 2. kola

Wittelsbachové začínají 2. kolo s menším počtem hlasů, ale s více kartami: 6 v ruce a 5 zahrání proti lucemburským 5 a 4.

Iniciativa. Wittelsbachové ovládají méně kurfiřtů (1, Falc, proti lucemburským 3: Mohuč, Kolín nad Rýnem a Čechy), takže volí, kdo hraje první. Prázdná pole jako Trevír se nepočítají nikomu. Kdo jde první, rozehraje plán; kdo jde druhý, odpovídá na soupeřova zahrání. S jedním zahráním navíc zvolí Wittelsbachové jít druzí a mít poslední slovo.

Ruce a zahrání. 2. kolo patří stále do raného období: základní ruka 5 a 4 zahrání.

Dobírání. Wittelsbachové si ponechali Ludvíka IV., takže si dolíznou 5 karet. V jejich dobíracím balíčku jsou Ludvík V., Marsilius, Fridrich IV. a čtyři Vévodské družiny a na dně Říšská města koupená v 1. kole. Líznou si Ludvíka V., Marsilia, Fridricha IV. a dvě družiny; Říšská města počkají ještě na jedno dobírání. Lucemburkové si ponechali Blanku a líznou si 4: Pierra de Rosières, Jana Jindřicha a dvě Královské družiny. Družiny přinášejí jen peníze, a to je přesně to, co obě strany na trhu potřebují.

Co přechází do dalšího kola.

• Opěrný bod Lucemburků v Mohuči: 1 vliv už leží na plánu.
• Dolní Bavorsko drží stále 2 wittelsbašská vojska; pokud kolo přežijí, zahrání navíc se zopakuje.
• Lombardie je prázdná. Její bonus k dobírání po 2. kole propadne, pokud tam někdo nepošle vojsko.
• Jan stojí na poli Neutrální. Ještě jedno použití Wittelsbachy ho posune na Karel 1; dvě by ho převedla k Lucemburkům. Kterákoli strana také může zaplatit 3 měny a posunout ho o 1 pole, nejvýše jednou za kolo, na konci kola po úbytku vojska.
• Pierre de Rosières se může hrát na čísla, ale jeho čin čeká, až bude štít Klimenta VI. v papežské kurii.

Poučení z 1. kola: Lucemburkové vyhráli hlasy, ale dvě wittelsbašská bojiště přinesla remízu v Trevíru, vliv ve Falci a větší 2. kolo.

Část 2 — Historická scéna

V červenci 1346 zvolilo pět ze sedmi kurfiřtů Karla Lucemburského římským králem, zatímco na trůnu stále seděl Ludvík IV. Wittelsbach. Hra zachycuje dvacet let soupeření, které k tomu vedlo, od Ludvíkova vítězství u Mühldorfu roku 1322 po bitvu u Kresčaku v srpnu 1346.

Říše a její kurfiřti

Římský král byl voleným králem Německa a Říše. Císařem se stal teprve korunovací v Římě a papežové si nárokovali právo ho předtím schválit. Koruna se nedědila: připadla tomu, kdo získal většinu kurfiřtů.

Ve 40. letech 14. století bylo kurfiřtů sedm: tři arcibiskupové mohučský, trevírský a kolínský a čtyři světská knížata, český král (Čechy), rýnský falckrabě (Falc), saský vévoda (Sasko) a braniborský markrabě (Braniborsko). Jejich hlasy se daly získat půdou, penězi, sňatky a laskavostmi a oba rody utrácely všechny čtyři štědře. Karel IV. stanovil jejich počet a práva zákonem ve Zlaté bule roku 1356, deset let po své vlastní volbě.

Dva rody

Wittelsbachové. Ludvík IV., vévoda hornobavorský, byl zvolen roku 1314 ve dvojí volbě proti Habsburkovi Fridrichu Sličnému. Spor rozhodl bitvou u Mühldorfu roku 1322 a pak shromažďoval země pro svůj rod: Braniborsko pro syna roku 1323, Dolní Bavorsko roku 1340, Tyrolsko synovým sňatkem roku 1342 a Holandsko a Henegavsko skrze manželku roku 1345. Každý zisk znepokojil ostatní knížata o něco víc.

Lucemburkové. Malý rod ze západního okraje Říše, kterého vyzdvihl císař Jindřich VII. (zemřel 1313). Jeho syn Jan se roku 1310 oženil s přemyslovskou dědičkou Eliškou a stal se českým králem, vládcem nejbohatší koruny na východě díky stříbru z Kutné Hory. Janův syn Karel vyrůstal na francouzském dvoře v Paříži, kde ho vyučoval opat Petr Roger, a od roku 1334 spravoval za svého neklidného otce Čechy a Moravu. Velkým politickým mozkem rodu byl Janův strýc Balduin, arcibiskup trevírský.

Císař proti papeži

Avignonští papežové Ludvíka nikdy neuznali. Jan XXII. ho roku 1324 exkomunikoval a Ludvík odpověděl tím, že se roku 1328 nechal v Římě korunovat císařem z rukou římského lidu a dosadil si vlastního vzdoropapeže Mikuláše V. Na jeho dvůr do Mnichova uprchli vzbouření myslitelé: Marsilius z Padovy, Vilém Ockham a představený františkánů Michal z Ceseny. Roku 1338 kurfiřti shromáždění v Rhensu prohlásili, že král, kterého zvolí, nepotřebuje papežovo schválení.

Obrat přišel roku 1342. V květnu se Karlův bývalý učitel Petr Roger stal papežem Klimentem VI. V únoru Ludvík oženil svého syna Ludvíka V. Braniborského s Markétou Tyrolskou, která vyhnala svého prvního manžela, Karlova bratra Jana Jindřicha, bez jakéhokoli zrušení manželství. Sňatek získal Wittelsbachům Tyrolsko, ale pohoršil církev a rozzlobil Lucemburky. Kliment obnovil klatbu nad Ludvíkem, roku 1344 povýšil Prahu na arcibiskupství a v dubnu 1346 sesadil Jindřicha z Virneburgu z mohučského stolce ve prospěch Gerlacha Nasavského.

Volba roku 1346

11. července 1346 v Rhensu na Rýně hlasovalo pět kurfiřtů pro Karla: Balduin Trevírský, Walram Kolínský, Gerlach Mohučský, Jan Český a Rudolf Saský. Dva wittelsbašští kurfiřti, Falc a Braniborsko, se volby nezúčastnili. Ludvíkovi přívrženci se Karlovi posmívali jako Pfaffenkönig, „popovskému králi“.

O šest týdnů později, 26. srpna, bojovali otec i syn za Francii u Kresčaku. Slepý král Jan vjel do anglických řad a padl; Karel byl zraněn a unikl. Karel byl v listopadu korunován v Bonnu, protože Cáchy zůstaly věrné Ludvíkovi.

Co přišlo potom

Soupeření skončilo bez rozhodující bitvy. Ludvík zemřel v říjnu 1347 na mrtvici při lovu a wittelsbašský protikrál Günther ze Schwarzburgu se roku 1349 vzdal. Karel byl znovu korunován v Cáchách, roku 1355 v Římě císařem a vládl až do roku 1378, kdy z Prahy učinil hlavní město Říše.

Hra je „co by kdyby“. Oba rody se mohou ucházet o kteroukoli postavu na trhu, takže Ludvík může získat Klimentovy oblíbence a Karel může najmout Ludvíkovy vojevůdce. Karty ukazují, kým tito lidé skutečně byli; výsledek je na vás.

Část 3 — Poznámky ke kartám a vyjasnění

Každá karta má krátkou poznámku o skutečné osobě, skupině nebo události a za ní případná vyjasnění pravidel. Karta s pasivní schopností říká „Při získání: polož [štít] do svého [místa]“; to se stane, kdykoli kartu získáš, koupí nebo zdarma, a pasivní schopnost působí, dokud tam štít leží.

Lucemburské základní karty

Karel IV. (1316–1378). Narodil se v Praze jako Václav a jméno Karel přijal při biřmování v Paříži, kde vyrůstal na francouzském dvoře. 11. července 1346 ho pět kurfiřtů zvolilo v Rhensu římským králem, zatímco Ludvík IV. stále vládl. Korunován byl v Bonnu, protože Cáchy zůstaly věrné Ludvíkovi. Vyjasnění: Rex Romanorum umístí po 1 vlivu do nejvýše 3 různých zemí (je to čin, takže nedbá stability) a pak dá +1 každému dalšímu politickému zahrání čísel v tomto kole. +1 neplatí pro vojsko, pro činy ani pro karty s politickou hodnotou 0, například družiny (Pravidla v0.14.4).

Blanka z Valois (1316–1348). Dcera Karla z Valois a nevlastní sestra francouzského krále Filipa VI., provdaná za Karla jako dítě roku 1323. Sňatek spojil rod Lucemburků s francouzskou korunou. Vyjasnění: Rada lízne 3 karty a 1 si ponechá; každá z ostatních jde dospod tvého balíčku nebo do odhazovacího balíčku. Dojde-li ti dobírací balíček, zamíchej odhazovací balíček jako obvykle. Krok Jana platí jen tehdy, drží-li Jana Wittelsbachové (jeho karta je ve wittelsbašském balíčku).

Eliška Přemyslovna (1292–1330). Dcera krále Václava II., která sňatkem roku 1310 přinesla českou korunu Janu Lucemburskému. Byla Karlovou matkou a zemřela šestnáct let před volbou. Vyjasnění: její čin umístí 4 vlivu do Čech v plné výši, i když tam Wittelsbachové vedou o hodnotu stability (činy stability nedbají). Eliška Rejčka ho může zrušit kontrou.

Pierre de Rosières (asi 1291–1352). Petr Roger, benediktinský opat a proslulý kazatel, byl v Paříži rádcem mladého Karla. Roku 1342 se stal papežem Klimentem VI., sesadil Jindřicha z Virneburgu z mohučského stolce a podpořil Karlovu volbu. Vyjasnění: na čísla se může hrát vždy. Jeho čin Papežská přízeň lze zvolit teprve tehdy, když je štít Klimenta VI. v papežské kurii.

Balduin Lucemburský (1285–1354). Arcibiskup a kurfiřt trevírský po 47 let, bratr císaře Jindřicha VII. a Karlův prastrýc. Byl nejprohnanějším politikem Porýní a volbu roku 1346 zorganizoval. Vyjasnění: 5 vlivu lze rozdělit mezi Trevír, Mohuč a Kolín nad Rýnem libovolně, i všech 5 do jedné země.

Raimondino Lupi. Kondotiér z Parmy ve službách Lucemburků v Itálii; podle tradice ho Karel pasoval na rytíře na bojišti u San Felice roku 1332. Vyjasnění: jeho čin umístí 5 vojska v Lombardii s běžným vytlačováním.

Jan Jindřich Lucemburský (1322–1375). Karlův mladší bratr byl v osmi letech oženěn s Markétou, dědičkou Tyrolska. Roku 1341 ho ona a tyrolská šlechta nevpustili do jeho vlastního hradu a příští rok se provdala za Ludvíka V. Braniborského. Vyjasnění: jeho karta nemá žádný stavový řádek; událost Tyrolský sňatek říká, že ho odhodí, a to jen tehdy, je-li v lucemburské ruce. Je-li v dobíracím nebo odhazovacím balíčku, nic se mu nestane. Hrabě tyrolský umístí 6 vojska v Tyrolsku (hodnoty v0.4.8; dříve 8).

Královská družina (×4). Správci, notáři a pokladníci českého dvora, placení pražskými groši raženými z kutnohorského stříbra, nejbohatšího dolu v Evropě. Vyjasnění: nemá politickou ani vojenskou hodnotu ani čin; hraj ji kvůli jejím 3 měnám. Družiny jsou přirozeným cílem prořeďování balíčku (Sen v Terenzu, Kutnohorské stříbrné doly).

Wittelsbašské základní karty

Ludvík IV. Bavor (asi 1282–1347). Vévoda hornobavorský, zvolený římským králem ve sporné dvojí volbě roku 1314 proti Fridrichu Sličnému. Trůn definitivně vybojoval u Mühldorfu roku 1322, roku 1324 ho Jan XXII. exkomunikoval a roku 1328 byl v Římě korunován císařem z rukou římského lidu, ne papeže. Zemřel při nehodě na lovu v říjnu 1347, rok po Karlově volbě. Vyjasnění: Říšská klatba odstraní až 5 lucemburského vlivu z jedné kurfiřtské země, bez ohledu na stabilitu; žádné zablokování nenastává. Její placené posílení, ⊕ 2 libovolné, rozdělí odstranění mezi dvě kurfiřtské země.

Markéta Holandská (1311–1356). Druhá Ludvíkova manželka, od roku 1345 hraběnka henegavská a holandská z vlastního práva. Její dědictví zatáhlo císaře do Nizozemí a proti francouzským zájmům tam. Vyjasnění: Přízeň sníží tvůj příští nákup v tomto kole celkem o 2, v libovolných měnách; cena nikdy neklesne pod 0. Pokud už v tomto kole nic nekoupíš, sleva propadá.

Ludvík V. Braniborský (1315–1361). Nejstarší syn Ludvíka IV., od roku 1323 markrabě braniborský, což dalo Wittelsbachům druhý kurfiřtský hlas. Jeho sňatek s Markétou Tyrolskou roku 1342 pohoršil církev a přihnal Klimenta VI. ještě blíž ke Karlovi.

Marsilius z Padovy (asi 1275–1342). Lékař a učenec, jehož Defensor pacis (1324) tvrdil, že moc v církvi i ve státě pochází od obce, ne od papeže. Roku 1326 uprchl na Ludvíkův dvůr a pomohl připravit římskou korunovaci. Vyjasnění: Defensor pacis odebere soupeři z pokladnice až 3 církevní; nikdy neklesne pod 0. Za každou církevní, kterou soupeř skutečně ztratí, získáš 1 západní, východní nebo říšskou, pro každou zvlášť podle své volby (má-li soupeř 2 církevní, získáš 2). Jeho kontra: odhoď ho z ruky a zruš kontrou čin církevní karty, který soupeř ohlásí; soupeř kartu zahraje na čísla. Nemůže nic zrušit kontrou, dokud leží soupeřův štít Jana IV. z Dražic v jeho polovině papežské kurie.

Vilém Ockham (asi 1287–1347). Františkánský filozof, předvolaný do Avignonu, aby se zodpovídal ze svého učení. Roku 1328 uprchl s Michalem z Ceseny k Ludvíkovi a poslední dvě desetiletí strávil v Mnichově psaním proti papežství. Vyjasnění: vyřazená karta odchází ze hry. Ockham nemůže vyřadit sám sebe, protože se právě hraje. Jana Lucemburského nelze ze hry vyřadit vůbec (stojí to na jeho vlastních kartách), takže nikdy není cílem.

Řád německých rytířů. Křižácký řád vládl Prusku ze své cihlové pevnosti Malbork. Roku 1337 mu Ludvík udělil právo na litevské země, které by dobyl, a připoutal ho tak k císaři. Vyjasnění: nemá čin; hraje se jen na čísla.

Fridrich IV. Norimberský (asi 1287–1332). Hohenzollernský purkrabí vedl jízdu, jejíž útok rozhodl u Mühldorfu roku 1322 a získal Ludvíkovi trůn. Vyjasnění: Útok do boku umístí 4 vojska rozdělená mezi dvě různá bojiště, v libovolném poměru (například 3 a 1). Každé umístění se řídí běžným vytlačováním.

Vévodská družina (×4). Úředníci bavorských vévodů, kteří spravovali obchod se solí z Reichenhallu a příjmy vévodství. Vyjasnění: nemá politickou ani vojenskou hodnotu ani čin; hraj ji kvůli jejím 3 měnám.

Jan Lucemburský (dvě karty)

Jan Lucemburský (1296–1346). Český král od roku 1310 a nejslavnější potulný rytíř své doby, který strávil víc času na taženích napříč Evropou než v Praze. U Mühldorfu roku 1322 bojoval za Ludvíka, později se však proti němu obrátil, jak rostly vyhlídky jeho vlastního syna. Asi od roku 1340 slepý, dal se 26. srpna 1346 u Kresčaku zavést do boje s otěžemi přivázanými k otěžím svých rytířů a padl tam, šest týdnů po Karlově volbě. Jeho věrnost se na stupnici karty kymácí, protože se jeho politika opravdu kymácela.

Jan jsou dvě karty, jedna pro každou stranu; ve hře je jen jedna, druhá leží stranou. Spojenec císaře (wittelsbašská karta) ukazuje Jana na vrcholu kariéry po Ludvíkově boku. Karlův otec (lucemburská karta) ukazuje slepého krále, jak předává svou věc synovi. Každá karta má vlastní čin: Královský dobrodruh umístí 6 vojska na jedno libovolné bojiště; Tvůrce králů umístí 5 vlivu do jedné libovolné kurfiřtské země. Vyjasnění: na obou kartách stojí „Jana Lucemburského nelze vyřadit ze hry, s výjimkou bitvy u Kresčaku.“ Ockhamova břitva ani Sen v Terenzu ho nevezmou, ani když ho drží jeho vlastní strana.

Vyjasnění:

• Použití Jana, na čísla i na čin, stojí 3 měny libovolného druhu. Nic nevynáší. Nemůžeš-li zaplatit, nelze ho zahrát a zůstává ti v ruce.
• Každé použití posune jeho ukazatel o 1 pole od strany, která ho použila. Kterákoli strana také smí zaplatit 3 měny a posunout ho o 1 pole, nejvýše jednou za kolo, ve vlastním kroku konce kola hned po úbytku vojska; kupují-li obě strany, jde první ta, která v tomto kole hrála první.
• Když ukazatel dojde na krajní pole (Karel 2, drží-li ho Wittelsbachové, Ludvík 2, drží-li ho Lucemburkové), přejde Jan do odhazovacího balíčku druhé strany: jeho karta jde stranou a do tohoto odhazovacího balíčku přijde Janova karta druhé strany.
• Jana drží strana, v jejímž balíčku je. Nepotřebuje štít. Jeho ukazatel posouvají i některé činy: Filip VI. a Blanka z Valois ke Karlovi, Markéta Pyskatá a papež Benedikt XII. libovolným směrem (volí hráč). Nejsou to nákupy, takže se nepočítají do jednoho kupovaného kroku za kolo.
• U Kresčaku Jan padne a ihned odchází ze hry. Drží-li ho Lucemburkové, získají 1 hlas u českého kurfiřta (napřed tam odstraní wittelsbašský hlas, je-li tam nějaký).

Karty trhu: církev a kurfiřti

Jindřich z Virneburgu (asi 1295–1353). Arcibiskup mohučský od roku 1328 a jeden z mála Ludvíkových věrných kurfiřtů. Kliment VI. ho roku 1346 sesadil, aby uvolnil cestu Karlovi; Jindřich rozsudek ignoroval a velkou část diecéze držel až do smrti. Vyjasnění: dokud je štít Klimenta VI. v papežské kurii, vynáší jen svou 1 říšskou. Zůstává církevní kartou, protože typ karty je dán tím, co je na ní vytištěno (Pravidla v0.23.0).

Gerlach Nasavský (asi 1322–1371). Mladý duchovní, kterého Kliment VI. roku 1346 jmenoval arcibiskupem mohučským místo Jindřicha. V Rhensu dal svůj hlas Karlovi. Vyjasnění: při přípravě se dává stranou. Když se vyhodnotí Zvolení Klimenta VI., přijde rovnou do řady trhu na zvláštní šesté místo, takže se žádná karta nevytlačí. Obměna trhu na konci kola bere nejstarší z ostatních 5 karet, takže zůstává, dokud ho někdo nezíská. Když je koupen (nebo vzat Korunovací v Římě), jeho místo se nedoplňuje a řada má opět 5 karet.

Walram z Jülichu (asi 1304–1349). Arcibiskup kolínský od roku 1332 a bratr Viléma z Jülichu, který stál na opačné straně. Sliby a platby Lucemburků mu roku 1346 zajistily hlas pro Karla.

Rudolf I. Sasko-Wittenberský (asi 1284–1356). Askánský kurfiřt saský nikdy Ludvíkovi neodpustil, že roku 1323 dal Braniborsko, kdysi askánskou zemi, vlastnímu synovi. V Rhensu hlasoval pro Karla. Vyjasnění: nemá-li soupeř v Braniborsku žádný vliv, odstranění nic neudělá; 4 vlivu v Sasku se umístí i tak.

Falckrabata. Rudolf II. a Ruprecht I., Ludvíkovi synovci, získali Rýnskou Falc smlouvou z Pavie (1329), která rozdělila wittelsbašské země na bavorskou a falckou linii. Vyjasnění: Smlouva z Pavie umístí 4 vlivu ve Falci a pak si lízneš 1 kartu, kterou smíš zahrát ještě v tomto kole.

Papež Jan XXII. (papežem 1316–1334). Obávaný avignonský papež odmítl uznat Ludvíka, roku 1324 ho exkomunikoval a na jeho země uvalil interdikt. Vyjasnění: Exkomunikace odstraní až 4 soupeřova vlivu, libovolně rozdělená mezi tři duchovní kurfiřty, bez ohledu na stabilitu. Jeho kontra: odhoď ho z ruky a zruš kontrou soupeřův čin, který umisťuje vliv do Mohuče, Trevíru nebo Kolína nad Rýnem.

Papež Benedikt XII. (papežem 1334–1342). Cisterciácký teolog, který o smír s Ludvíkem upřímně usiloval, ale každá dohoda padla pod tlakem francouzského krále. Začal stavět Papežský palác v Avignonu. Vyjasnění: Papežské zprostředkování smí posunout Janův ukazatel k libovolné straně a může vyvolat jeho přechod; pak si lízneš 1 kartu.

Vzdoropapež Mikuláš V. (vzdoropapežem 1328–1330). Františkán Pietro Rainalducci, dosazený Ludvíkem v Římě roku 1328 jako odpověď papeži v Avignonu. O dva roky později se Janu XXII. podrobil. Vyjasnění: Císařův papež umístí 3 vlivu do Mohuče, Trevíru nebo Kolína nad Rýnem a získá 1 církevní. Jeho posílení (⊕ 2 církevní) navíc odstraní 2 soupeřova vlivu v téže zemi.

Michal z Ceseny (asi 1270–1342). Generální ministr františkánů, který hájil ideál chudoby řádu proti Janu XXII. Roku 1328 v noci uprchl z Avignonu a přidal se k Ludvíkovi. Vyjasnění: Útěk do Pisy umístí 2 vlivu do Mohuče, Trevíru nebo Kolína nad Rýnem a pak vezme 1 církevní kartu z tvého odhazovacího balíčku do ruky; smíš ji zahrát později v tomto kole. Nemáš-li v odhazovacím balíčku žádnou církevní kartu, vliv se umístí i tak.

Heřman z Lichtenberku (zemřel 1335). Kancléř Ludvíka IV., který vedl říšskou kancelář po celá léta papežské klatby, od roku 1333 biskup würzburský. Vyjasnění: Říšská kancelář umístí 2 vlivu do jedné libovolné kurfiřtské země; každá tvá další říšská karta v tomto kole získá +1 ke svým politickým číslům.

Jan IV. z Dražic (asi 1260–1343). Poslední pražský biskup před povýšením biskupství na arcibiskupství. Obviněn, že ve své diecézi bránil inkvizitorům, strávil jedenáct let u papežského dvora v Avignonu (1318–1329) a pak se vrátil domů, kde postavil kamenný most a augustiniánský klášter v Roudnici. Vyjasnění: Biskup pražský umístí 2 vlivu do Mohuče, Trevíru nebo Kolína nad Rýnem; každá tvá další církevní karta v tomto kole získá +1 ke svým politickým číslům. Při získání: polož štít Dražických (vinnou ratolest) do své poloviny papežské kurie. Dokud tam leží, činy tvých církevních karet nelze zrušit kontrou.

Arnošt z Pardubic (1297–1364). Karlův nejbližší rádce v církevních věcech, vzdělaný v Bologni a Padově. Když Kliment VI. roku 1344 povýšil Prahu na arcibiskupství, stal se jejím prvním arcibiskupem a později prvním kancléřem Karlovy univerzity. Vyjasnění: pozdní vstup, při přípravě se zamíchá do spodní poloviny balíčku trhu. Arcibiskup pražský umístí 2 vlivu do Čech, Mohuče, Trevíru nebo Kolína nad Rýnem a pak dá 1 kartu z tvého odhazovacího balíčku navrch tvého dobíracího balíčku.

Mikuláš z Brna (zemřel 1347). Moravský duchovní ve službách Lucemburků, od roku 1338 kníže-biskup tridentský. Jeho diecéze sousedila s Tyrolskem, zemí, kterou Lucemburkové ztratili, když Markéta roku 1341 vyhnala Jana Jindřicha. Vyjasnění: Korouhev svatého Václava umístí v Tyrolsku tolik vojska, kolik máš vlivu v Čechách (nejvýše 5), a pak si lízneš 1 kartu; bez vlivu v Čechách si kartu lízneš i tak. Jeho hodnoty, výnos a cena jsou prozatímní.

Karty trhu: Západ, Itálie a Nizozemí

Eduard III. (1312–1377). Ludvík ho roku 1338 v Koblenci jmenoval říšským vikářem a zapojil tak císaře do Eduardovy války s Francií. Ludvík spojenectví roku 1341 opustil, ale Eduardovo vítězství u Kresčaku roku 1346 přesto poznamenalo rok volby. Vyjasnění: Říšský vikář umístí 8 vojska v Nizozemí; jeho posílení, ⊕ 2 západní, navíc umístí 2 vlivu v Kolíně nad Rýnem. Při získání: polož štít Eduarda III. (anglického lva) do svého dvora. Leží-li ve wittelsbašském dvoře, když se odkryje Kresčak, získají Wittelsbachové 1 hlas u kurfiřta podle své volby; Lucemburkové ho mohou koupit, aby štít nebyl v Ludvíkově dvoře.

Vilém Henegavský (asi 1286–1337). Hrabě henegavský a holandský a velký dohazovač Nizozemí: jeho dcera Markéta se provdala za Ludvíka IV. a její sestra Filipa za Eduarda III. Vyjasnění: nejdřív umísti 2 vojska v Nizozemí, pak sem přesuň až 2 svá vojska z jednoho jiného bojiště.

Ludvík I. z Nevers (asi 1304–1346). Hrabě flanderský od roku 1322 a věrný spojenec francouzské koruny. Vítězství Filipa VI. u Casselu (1328) ho znovu dosadilo proti flanderským vzbouřencům, ale soukenická města se pod Jakobem van Artevelde obrátila k Eduardovi III. a roku 1339 ho vyhnala. Padl u Kresčaku roku 1346, kde bojoval za Francii na stejném poli jako Jan Lucemburský. Vyjasnění: Vítězství u Casselu umístí 3 vojska v Nizozemí a navíc 1 za každé soupeřovo vojsko tam (nejvýše +2), počítáno při vyhodnocení činu: proti 2 nebo více soupeřovým vojskům umístí 5, což je zruší a zbytek ti zůstane.

Filip VI. Francouzský (1293–1350). První král z rodu Valois a Blančin nevlastní bratr. Jeho dlouhé soupeření s Eduardem III. zahájilo stoletou válku a jeho vojsko se u Kresčaku zhroutilo s Janem Lucemburským v první linii. Vyjasnění: Spojenectví s Valois umístí 4 vojska na jedno libovolné bojiště a posune Janův ukazatel o 1 pole ke Karlovi, ať ho hraje kterákoli strana. Zahraješ-li v tomto kole později Blanku z Valois na politická čísla, získá +2.

Flanderská města. Gent, Bruggy a Ypry žily z anglické vlny. Pod vedením Jakoba van Artevelde se od roku 1338 přidala k Anglii, navzdory svému profrancouzskému hraběti. Vyjasnění: Obchod s vlnou získá 3 západní navíc k běžnému výnosu karty; při tvém příštím nákupu v tomto kole smíš západní měnou platit jako libovolnou a nákup stojí o 1 méně (z libovolné měny v ceně). Sčítá se s Přízní Markéty Holandské na tentýž nákup.

Vilém z Jülichu (asi 1299–1361). Ludvík ho roku 1336 povýšil na markraběte; byl švagrem a spojencem Eduarda III. v Nizozemí. Jeho bratr Walram, arcibiskup kolínský, hlasoval opačně.

Pařížská univerzita. Největší škola křesťanstva, kde vyučoval Pierre de Rosières. Karel podle jejího vzoru později založil vlastní univerzitu v Praze (1348). Vyjasnění: Studium generale umístí 2 vlivu do jedné libovolné kurfiřtské země. Každá tvá další církevní nebo západní karta v tomto kole získá +1 ke svým politickým číslům, karta s oběma typy jen jednou.

Castruccio Castracani (1281–1328). Pán Luccy a nejlepší vojevůdce ghibellinské strany. Ludvík ho roku 1327 během své italské výpravy jmenoval vévodou z Luccy; o rok později zemřel.

Mastino II. della Scala (1308–1351). Pán Verony, jehož liga italských pánů vyhnala na počátku 30. let krátkodobou vládu Jana Lucemburského ze severní Itálie. Karel porazil vojsko ligy u San Felice roku 1332. Vyjasnění: Scaligerovská liga umístí 3 vojska v Lombardii a navíc 1 za každé soupeřovo vojsko tam (nejvýše +3), s běžným vytlačováním. Při získání: polož štít Mastina II. (žebřík Scaligerů) do svého dvora. Leží-li ve wittelsbašském dvoře, Bitva u San Felice nic nedělá.

Pietro de' Rossi (1301–1337). Parmský kapitán, který sloužil Janu Lucemburskému v Itálii a pak přeběhl, jako mnoho italských kapitánů. Zemřel při obléhání Monselice roku 1337. Vyjasnění: Přeběhlý kapitán funguje jen tehdy, ovládá-li soupeř Lombardii: umísti tam vojsko rovné dvojnásobku jeho vojska, nejvýše 4, s běžným vytlačováním.

Bertrand du Pouget (asi 1280–1352). Papežský legát v Lombardii, který za avignonské papeže bojoval proti ghibellinským pánům a roku 1331 se krátce spojil s Janem Lucemburským. Vyjasnění: Papežský legát umístí 3 vojska v Lombardii, +1 za každou další církevní kartu, která už leží ve tvé herní oblasti.

Robert Neapolský (1277–1343). Anjouovský král zvaný „Moudrý“, vůdce guelfské strany v Itálii a Ludvíkův hlavní protivník tam. Vyjasnění: Guelfská aliance umístí 3 vojska v Lombardii a pak si lízneš 1 kartu. Jeho kontra: odhoď ho z ruky a zruš kontrou soupeřův čin, který umisťuje vojsko v Lombardii; soupeř kartu místo toho zahraje na čísla.

Karty trhu: Východ, říšští páni a řády

Jindřich XIV. Dolnobavorský (1305–1339). Wittelsbašský bratranec, který se oženil s dcerou Jana Lucemburského Markétou a kolísal mezi Ludvíkem a Lucemburky. Jeho linie roku 1340 vymřela a Dolní Bavorsko připadlo Ludvíkovi.

Jindřich XV. Natternberský (1312–1333). Syn Oty III., vládl Dolnímu Bavorsku společně se svými bratranci Jindřichem XIV. a Otou IV. V dělicích sporech let 1331–1333 stál na Ludvíkově straně proti Jindřichu XIV., zeti Jana Lucemburského, a držel Natternberg a Deggendorf. Zemřel roku 1333 ve 21 letech. Vyjasnění: Spor vévodů umístí 3 vojska v Dolním Bavorsku, nebo 5, pokud ho při vyhodnocení činu ovládá soupeř (má tam vojsko); prvních 3 nebo 5 bodů ruší soupeřovo vojsko tam jako obvykle.

Petr z Rožmberka (asi 1280–1347). Nejvyšší komorník Českého království a hlava nejmocnějšího panského rodu na jihu království, jehož červená růže dodnes zdobí jeho města. Vyjasnění: Nejvyšší komorník umístí 2 vlivu v Čechách; každá tvá další východní karta v tomto kole získá +2 ke svým politickým číslům.

Slezská knížata. V letech 1327 až 1329 složila většina piastovských knížat ve Slezsku hold Janu Lucemburskému a roku 1335 se Polsko svého nároku na ně vzdalo.

Vladislav I. Lokýtek (1260–1333). Malý, tvrdohlavý král, který znovu sjednotil Polsko a roku 1320 byl korunován. Roku 1326 vpadla polská a litevská vojska do Braniborska, wittelsbašské marky. Vyjasnění: Nájezd na Braniborsko odstraní až 3 soupeřova vlivu tam (vliv, ne hlasy), bez ohledu na stabilitu, a pak si lízneš 1 kartu. Jeho posílení, ⊕ 2 východní, navíc umístí 2 vojska ve Slezsku a Lužici.

Kazimír III. Veliký (1310–1370). Vladislavův syn, který vyměňoval nároky za mír: Slezsko Čechám ve Visegrádu (1335) a Pomořansko Řádu německých rytířů v Kališi (1343). Vyjasnění: Kališský mír odstraní až 3 vojska z jednoho bojiště, ať patří komukoli. Jeho posílení, ⊕ 2 východní, pak na totéž bojiště umístí 2 tvoje vojska: pokud ho odstranění vyprázdnilo, získáš kontrolu; pokud tam soupeřovo vojsko zůstalo, tvoje 2 ho jako obvykle vytlačí. Bez posílení může bojiště vyprázdnit, ale kontrolu ti nikdy nedá.

Bolek II. Svídnický (asi 1312–1368). Jediný slezský kníže, který se Čechám nikdy nepoklonil. Karel jeho země později získal sňatkem s jeho neteří Annou roku 1353. Vyjasnění: Vzdor odstraní až 3 soupeřova vojska ve Slezsku a Lužici a pak dá 1 kartu z tvého odhazovacího balíčku navrch tvého dobíracího balíčku.

Karel I. Robert (1288–1342). Anjouovský král, který roku 1335 hostil ve Visegrádu krále českého a polského, kde urovnali své spory a dohodli nové obchodní cesty. Zlato z jeho kremnických dolů učinilo z uherského zlatého nejspolehlivější minci Východu. Vyjasnění: Visegrádský sjezd umístí 4 vlivu, libovolně rozdělené mezi Čechy a Braniborsko, a pak se podíváš na 3 vrchní karty svého dobíracího balíčku a každou dáš do odhazovacího balíčku, nebo zpět navrch, v libovolném pořadí: družiny pošli pryč a nejlepší kartu si nech na příští kolo. Dívat se není lízat, takže máš-li v dobíracím balíčku méně než 3 karty, podíváš se na ty a nemícháš. Při získání: polož štít Karla I. Roberta (uherská břevna) do svého dvora. Dokud tam leží, získáš na každém konci kola 1 východní měnu, ale ne po posledním kole.

Hanzovní města. Lübeck a jeho partnerská města ovládala baltský obchod s kožešinami, obilím a sleděmi. Vyjasnění: Baltský obchod získá 3 východní navíc k běžnému výnosu karty; pak smíš dát 1 kartu z odhazovacího balíčku navrch svého dobíracího balíčku (vynech to, pokud je tvé příští líznutí už dobré).

Jindřich z Lipé (asi 1275–1329). Maršálek Českého království a nejmocnější pán Janovy rané vlády, chvílemi silnější než sám král. Domažlická dohoda z roku 1318, zprostředkovaná Ludvíkem IV., ukončila jeho spor s králem a rozdělila moc mezi korunu a pány. Vyjasnění: Domažlická dohoda umístí 5 vlivu v Čechách, ale jen tehdy, nevedeš-li tam (remíza se počítá jako nevedení). Dokud vedeš, čin nelze zvolit; na čísla ho lze hrát i tak.

Eliška Rejčka (1288–1335). Piastovská princezna z Velkopolska a dvakrát ovdovělá česká královna (vdova po Václavu II. a Rudolfu Habsburském), která sídlila v Brně a založila tam cisterciácký klášter. Byla velkou soupeřkou královny Elišky Přemyslovny. Vyjasnění: od hodnot v0.5.1 má 1 vojsko, takže ji lze zahrát i na malý nájezd. Královna vdova odstraní až 3 soupeřova vlivu v Čechách. Její kontra: odhoď ji z ruky a zruš kontrou soupeřův čin, který umisťuje vliv nebo vojsko v Čechách nebo ve Slezsku a Lužici. Při získání: polož štít Elišky Rejčky (velkopolskou orlici) do svého dvora. Dokud tam leží, dá ti remíza v Čechách na konci kola (alespoň 1 vliv na každé straně) hlas, i po posledním kole. Odhození Rejčky kvůli kontře štít na místě ponechá.

Albrecht II. Habsburský (1298–1358). Habsburský vévoda, od mládí chromý, zvaný „Moudrý“. Udržel Rakousy stranou většiny velkých sporů a roku 1335 získal Korutany. Vyjasnění: Habsburská neutralita zablokuje na zvoleném bojišti do konce kola každé umístění vojska, z čísel, činů i událostí, a nikdo tam nesmí vojsko přesunout. Odstranění, přesun vojska pryč a zásobovací linie dotčeny nejsou. Pak si lízneš 1 kartu.

Markéta Pyskatá (1318–1369). Hraběnka tyrolská, která roku 1341 vyhnala svého manžela Jana Jindřicha a provdala se za Ludvíka V. Braniborského bez zrušení manželství. Nelichotivou přezdívku jí dali nepřátelští kronikáři. Vyjasnění: Hraběnka tyrolská umístí 4 vojska v Tyrolsku a posune Janův ukazatel o 1 pole směrem, který zvolí hráč.

Švýcarští spříseženci. Lesní kantony zničily roku 1315 u Morgartenu habsburské vojsko a Ludvík jim příští rok potvrdil svobody.

Johanité. Řád sv. Jana, od roku 1310 vládnoucí Rhodu a obohacený o statky zrušených templářů. Vyjasnění: Křižácký řád umístí 2 vojska do každého ze dvou různých bojišť a pak získáš 2 církevní (hodnoty v0.5.1; dřívější „+2 tam, kde už máš vojsko“ odpadá). Každé umístění vytlačuje jako obvykle a zablokované bojiště (Habsburská neutralita) nemůže být jedním z nich.

Petr Žitavský (asi 1275–1339). Cisterciácký opat Zbraslavi u Prahy a autor Chronicon Aulae Regiae, hlavní kroniky Janovy vlády. Vyjasnění: Zbraslavská kronika umístí 1 vliv do libovolné kurfiřtské země a pak se podíváš na 3 vrchní karty balíčku trhu a jednu z nich si smíš koupit o 2 levněji; události mezi nimi se nevyhodnocují ani nekupují a zbytek se vrátí v libovolném pořadí. Je to nákup navíc. Psaní dějin: když se odkryje událost, smíš odhodit Petra z ruky a zrušit ji kontrou: nemá žádný účinek, odchází ze hry a řada se znovu doplní. Bitvu u Kresčaku a Zvolení Klimenta VI. nelze zrušit kontrou (stojí to na jejich vlastních kartách). Odhození nespotřebuje žádné zahrání, stejně jako kontra, a událost odkrytá při obměně trhu na konci kola tě ještě zastihne s nezahranými kartami v ruce (ruce se odhazují až v dalším kroku). Událost zrušená kontrou se stala, jen ji kroniky nezaznamenaly: dějiny píšou vítězové.

Říšská města. Svobodná města jako Norimberk a Frankfurt stála při Ludvíkovi přes exkomunikaci i interdikt a platila jeho války. Vyjasnění: Městské příjmy získají 1 měnu podle tvé volby, pak 1 říšskou za každou říšskou kartu ve tvé herní oblasti, včetně této (samotná karta tedy dá 1 podle volby + 1 říšskou navíc k výnosu).

Kutnohorské stříbrné doly. Nejbohatší stříbrné doly v Evropě, jejichž ruda se od roku 1300 razila na pražské groše. Jejich výnos platil Janova tažení i velkou část Karlovy volby. Vyjasnění: Kutnohorské stříbro vyřadí ze hry družinu z tvé ruky nebo odhazovacího balíčku a získá 4 měny libovolného druhu. Bez družiny tam čin nelze zvolit.

Obchod solí z Reichenhallu. Solné prameny v Reichenhallu učinily ze soli nejbohatší obchod bavorských vévodů; vozila se po solných stezkách do Čech, Švábska a Alp. Vyjasnění: Solná stezka získá 1 libovolnou měnu za každý různý druh měny mezi kartami ve tvé herní oblasti, včetně této. Družiny a králové nemají typ, takže nic nepřidají. Pak lízneš 1 kartu, kterou smíš zahrát ještě v tomto kole.

Události a bitevní události

Všechny události se vyhodnotí v okamžiku, kdy se odkryjí při doplňování řady trhu (pokud jednu z nich Petr Žitavský nezruší kontrou); pak se řada dál doplňuje, takže události hru nikdy nezkracují. Úvodní řada trhu se rozdává bez událostí, takže žádná událost nenastane před prvním zahráním karty. „Strana, která ovládá“ bojiště, je vždy strana, která tam má vojsko; bez vojska ho neovládá nikdo.

Sen v Terenzu (1333). Karel ve svém životopise vypráví, jak mu v táboře u Terenza nedaleko Parmy ukázal anděl ve snu soud nad dauphinem z Vienne, který brzy nato zemřel. Vzal to jako varování, aby se odvrátil od světské ctižádosti. Účinek: Lucemburkové vyřadí ze hry až 2 karty z ruky nebo odhazovacího balíčku a získají 2 církevní. Jana Lucemburského vyřadit nelze, ani když ho drží Lucemburkové.

Korunovace v Římě (1328). 17. ledna 1328 byl Ludvík korunován císařem v chrámu sv. Petra zástupci římského lidu, v otevřeném vzdoru papeži. Účinek: Wittelsbachové si zdarma vezmou libovolnou kartu z řady trhu do svého odhazovacího balíčku; Lucemburkové ztratí 2 církevní. Vyjasnění: karta zdarma není nákup, takže nespotřebuje Markétinu Přízeň. Vše, co se děje při získání karty, se však stane: karta se štítem ho položí do wittelsbašského dvora nebo poloviny kurie a karta se počítá do prestiže dvora.

Bitva u San Felice (1332). 25. listopadu 1332 porazil šestnáctiletý Karel vojsko italské ligy u Modeny. Účinek: Lucemburkové umístí 5 vojska v Lombardii, pokud neleží štít Mastina II. ve wittelsbašském dvoře.

Bitva u Mühldorfu (1322). 28. září 1322 porazil a zajal Ludvík svého soka Fridricha Sličného Rakouského; Jan Lucemburský bojoval na jeho straně. Účinek: drží-li Wittelsbachové Jana, umístí 5 vojska v Dolním Bavorsku. Pokud ne, umístí tam 3 vojska a Janův ukazatel se posune o 1 pole k Ludvíkovi: vítězství Janovi připomene, za koho bojoval. V obou případech pak Lucemburkové umístí 2 vlivu ve Falci: Ludvíkův vlastní bratr Rudolf, falckrabě rýnský, stál na straně Fridricha Sličného a falcká větev zůstala odcizená až do smlouvy z Pavie (1329).

Zvolení Klimenta VI. (1342). Karlův starý učitel Petr Roger se 7. května 1342 stal papežem a rozhodně obrátil avignonské papežství proti Ludvíkovi. Účinek: polož štít Klimenta VI. do lucemburské poloviny papežské kurie (jeho účinky jsou pro obě strany stejné); čin Pierra de Rosières lze použít; Jindřich z Virneburgu přijde o svůj církevní výnos; Gerlach Nasavský jde do řady trhu; Janův ukazatel se posune o 1 pole ke Karlovi. Tuto událost nelze zrušit kontrou (Psaní dějin Petra Žitavského ji nezastaví).

Tyrolský sňatek (1342). V únoru 1342 se Markéta Tyrolská provdala za Ludvíka V. Braniborského, aniž by církev zrušila její první manželství; vlastní učenci Ludvíka IV. psali na jeho obhajobu. Účinek: Lucemburkové odhodí kartu (Jana Jindřicha, je-li v ruce; nic, je-li ruka prázdná); Wittelsbachové umístí 3 vojska v Tyrolsku a ztratí 2 církevní; Janův ukazatel se posune o 2 pole ke Karlovi.

Rhenské prohlášení (1338). 16. července 1338 se kurfiřti sešli v Rhensu na Rýně a prohlásili, že král, kterého zvolí, nepotřebuje papežovo schválení: vítězství Ludvíka nad Avignonem a poprvé, kdy kurfiřti jednali společně jako sbor. O osm let později zvolili titíž kurfiřti na témž místě Karla. Účinek (neutrální): každá strana ztratí 2 církevní (nikdy pod 0); pak každá strana umístí 2 vlivu do Mohuče, Trevíru nebo Kolína nad Rýnem; začíná strana, která ovládá méně kurfiřtů (při rovnosti strana, která toto kolo hraje první).

Holandské dědictví (1345). Když Vilém IV. Henegavský a Holandský padl roku 1345 ve Frísku, dal Ludvík Henegavsko, Holandsko a Zeeland své manželce Markétě, Vilémově sestře. Říšská knížata, znepokojená tím, kolik zemí Ludvík pro svůj rod shromažďuje, se obrátila ke Karlovi. Účinek (neutrální): strana, která ovládá Nizozemí, získá 3 západní; druhá strana umístí 2 vlivu do jedné kurfiřtské země kromě Čech. Pokud Nizozemí nikdo neovládá, nestane se nic. Vyjasnění: vliv z události nedbá stability a nelze ho zrušit kontrou; vliv umístěný při obměně trhu na konci kola zůstává až do vyhodnocení dalšího kola.

Bitva u Kresčaku (26. srpna 1346). Lučištníci Eduarda III. zničili francouzské vojsko; slepý Jan Lucemburský vjel do útoku vstříc smrti. Účinek: Jan padne a odchází ze hry; drží-li ho Lucemburkové, získají 1 hlas u českého kurfiřta; leží-li štít Eduarda III. ve wittelsbašském dvoře, získají Wittelsbachové 1 hlas u kurfiřta podle své volby. Ukončí hru v kole, ve kterém se odkryje. Odkryje-li se během kola, obě strany dohrají zbývající zahrání, pak se vyhodnotí jen zásobovací linie a země, spočítá se prestiž dvora a proběhne konečná volba. Odkryje-li se při obměně trhu na konci kola, kolo už je vyhodnocené, takže prestiž dvora a konečná volba následují okamžitě. Karta koupená po odkrytí Kresčaku se už nezahraje, ale do prestiže dvora se počítá. Tuto událost nelze zrušit kontrou (Psaní dějin Petra Žitavského ji nezastaví).

Vyjasnění: pokud bojiště při odkrytí bitevní události nikdo nedrží, nestane se nic.

Odložené události. Dvě další události jsou navržené, ale zatím nejsou v balíčku trhu; přibudou později jako dvojice. Trenčínská smlouva (1335): Kazimír III. se vzdal nároku na Slezsko a Jan nároku na Polsko; Lucemburkové umístí 4 vojska ve Slezsku a Lužici. Ferrarská liga (1332): italští páni, mezi nimi Mastino II. della Scala, se spojili proti Janově vládě v Itálii; Wittelsbachové umístí 2 vojska v Lombardii a navíc 1 za každé lucemburské vojsko tam (nejvýše +3).